Jednorázovka: Pán Prstenů: Vánoce u Aragorna

24. prosince 2014 v 0:00 | Michelle |  My short stories
Po Misas-Tirith se nesla vůně skořice a cukroví. Vánočního cukroví.
Aragorn seděl u krbu, ve kterém plápolal hřejivý oheň a četl si. Napravo od sebe místnosti vévodil středně velký smrček ozdobený malými skleněnnými koulemi mnoha barev. Nahoře na špičce se leskla zlatá hvězda.
,,Arwen, lásko, podala bys mi kalich vína?" usmál se král na svou paní na opačné straně pokoje nasazující si Vánoční čepičku s bambulkou u zrcadla. ,,Ale jistě, miláčku." usmála se Arwen ještě láskyplněji a podala mu kalich. Poté se mu posadila sa klín a políbila Aragorna na tvář.
,,Tatí, tatí!" ozvalo se z chodby a o vteřinu později přiběhl malý sedmi-letý chlapec. ,,Copak je, Boromire?" zeptal se Aragorn a pohlédl na chlapce. ,,Už můžeme jít na večeři?" zeptal se. ,,Moc se na toho kapra těším! A co teprve dárky po večeři! Už půjdeme? Prosím, že už půjdeme?"
Arwen se zasmála a klekla si na kobereček před krbem. Malý Boromir k ní přiběhl a objal ji. Arwen si nakonec na kobereč sedla, kluk se jí usadil na klín a Arwen začala svým sladkým, milujícím hlasem vyprávět:
,,Víš, Boromire, s tatínkem jsme tě pojmenovali po jednom chrabrém muži. Byl velmi statečný a hlavně velmi trpělivý. Na Vánoce si vždy počkal, až bude čas večeře a teprve potom se šel navečeřet. Dokonce i když byl malý jako ty. A určitě by chtěl, aby si tak chytrý a statečný chlapec, jako jsi ty, počínal stejně. Nikdy totiž nevíš, kdy se dívá Ježíšek. Netrpělivým dětem dává méně dárků a těm trpělivým dává více. Někde jsem dokonce slyšela, že hodným, statečným, chytrým a hlavně trpělivým hochům tvého věku dokonce už dává jejich první meče."
Boromir se zachichotal. ,,A kde jsi to slyšela?" zeptal se. ,,Slyšela jsem to od všelijakých stvoření." řekla jeho matka a nahodila tajuplný tón. ,,Zpíval si to vítr, mluvili o tom enti, povídali si o tom lidé v našem městě." Arwen si neodpustila další nevinný úsměv a políbila kloučka na čelo.
Když odběhl, přistoupil k Arwen Aragorn a neodpustil si poznámku: ,,A mně Ježíšek přinese taky meč?" a usmál se. ,,Miluji ten tvůj tajemný tón, každý ti pak hned zbaští úplně cokoliv." dodal.

Na chodbě se náhle ozval dupot. Aragorn se zamračil. Stráže takto nedupou, nedovolili by si to a kdyby přišel někdo nový, přišli by mu to ohlásit. Vyřídil snad někdo stráže a jde po královi a jeho manželce?
Arwen uvažovala nejspíš stejně, protože se schovala za Aragornova záda. Král vytáhl dýku a čekal.
Kroky byly čím dál tím blíže. Náhle se ozvala rána. Potom sténání a úpění.
,,Sakra, Pipe, nemůžeš dávat pozor?"
Všechen strach byl rázem pryč. Byli to hobiti z kraje. Aragornovi bývalí spolucestovatelé Pipin a Smíšek. Aragorn s Arwen cítili nesmírnou radost a vyšli jim naproti.
,,Pipe, Smíšku, přátelé mo-" zarazil se Aragorn v půli vítání starých přátel. ,,Jak to vypadáte?" divil se a neudržel smích.
Není divu, Pip se Smíškem vypadali všelijak, jen ne tak, jak by poddaní vypadat v královském Bílém městě měli.
Pip měl na hlavě sobí parohy a špička jeho špičatého nosu byla nabarvená na rudo. Smíšek měl na svých zlatých vlasech naraženou červenou čepici s bílým, chlupatým lemováním a bílou, chlupatou bambulkou.
To všechno k vtipu podporoval ještě jejich malý hobití vzrůst a nevinné úsměvy.
,,Líbí?" zeptal se s úšklebkem Pip. ,,Ty parohy mi dali zabrat..." dodal a prošel na Aragornovo pokynutí do místnosti s krbem společně se Smíškem.
,,Tak co, jak jste se tu na jednou tak objevili?" vyzvídal Aragorn, když už všichni čtyři seděli za stolem u krbu a popíjeli víno z kalichů.
Pip se ujal slova: ,,Náš milý Aragorne, opravdu si myslíš, že bychom na tebe o Vánoce přes všechna naše společná dobrodružství zapomněli?" ,,Přesnně tak, nezapomněli," pokračoval Smíšek, ,,To si tak jednou o svátky sedíme doma, koukáme ven na sníh a myslíme na naše dobrodružství před dávnými lety. A vybavíš se nám ty, příteli králi, jak zde vedeš svou zemi. Několik let jsme tě neviděli, museli jsme tě prostě jít navštívit!"
Aragorn se začervenal. ,,To je od vás moc milé, ale to jste opravdu vážili tak dlouhou cestu jen proto, abyste mě viděli?"
,,Jako jako 'jen'?" zarazil se Pip. ,,Ty jsi král a náš přítel, naši výpravu jsi po Gandalfově pádu dovedl do bezpečí a vyhrál bitvu na Pellenorském poli! Neopovažuj se tedy říkat 'jen'. Přátelé se neopouští a Vánoce jsou skvělý čas na znovusetkání!"
,,Přátelé moji, celý rudnu. Pojďte se s námi navečeřet!" pozval hobity Aragorn a společně se svou družkou je chtěl doprovodit do jídelny, když tu najednou vyběhl zpoza rohu malý Boromir.
,,Jé, večeře! Kapr! A pak dárky, dárky, dár-" zarazil se kluk při svém jásání při pohledu na Spíška a Pipa. Vzrůstem byli skoro stejně velcí jako on sám, tváře však měli už dospělé a pro něj cizí.
,,Smělmíre Brandoráde, Peregrine Brale, tohle je můj a Arwenin syn Boromir. Budoucí král." představil hobitům Aragorn svého malého kluka. Spousta tak malých kluků, jako byl zrovna tenhle, by se nově příchozích štítila, ale Boromir se k nim vrhl a potřásl jim oběma rukou tak rychle, že si hobiti vyměnili významné a pobavené pohledy.
,,Zdravím, já jsem Boromir, moc mě těší!"

O pár chvil později u stolu si už všichni vychutnávali zmíněného kapra. Ten ale samozřejmě nebyl jedinou pochoutkou, kterou tato Vánoční hostina nabízela. Byly kuřecí řízky, vepřové řízky, bramborový salát a další pochutiny, které patřily na Vánoční stůl.
Z ničeho nic se ozvalo zadunění. Všichni se polekali s přestali jíst. Zadunění se ozvalo znovu. Jako kdyby někdo (nebo něco) dupalo o pár pater níže.
,,Co je to?" polekala se Arwen. Výrazy otatních u stolu vypovíali, že namejí tušení. Ale Pip si vzpomínal, že podobné hlasité dunění slyšel kdysi v Morii. Ale to je přeci nesmysl, pomyslel si, jak by se tady mohl vzít jeskynní obr? V Minas-Tirith?
Aragorn ale Pipovu domněnku vyslovil nahlas: ,,Takhle dusal jeskyní obr v Morii."
Je tedy hotovo, zazoufal si Pipin, když si to nemyslím jen já, musí to být pravda...
,,Kde se tu vzal? A jak se sem dostal?" zeptal se Boromir se strachem ve tváři. I ostatní se tvářili velmi vyděšeně, i když byli v budově plné stráží a vojáků. Všichni si totiž pamatovali, jak těžké bylo v Morii obra zlikvidovat.
,,Mohl by to být ten, kterého jsme měli ve sklepení... Mohl uniknout z vězení." řekl Aragorn. Pip se polekal: ,,Vy máte u sebe ve sklepení jeskynního obra? Snad ne jako domácího mazlíčka?!"
,,To samozřejmě ne," ujistil jej Aragorn, ,,Chytili jsme ho asi před týdnem s jedním skřetem. Museli jít na výzvědy nebo něco takového. Každopádně - skřet je již dávno mrtvý, obra jsme ještě nechali žít, kdyby jsme z něj náhodou ještě něco dostali."
,,Jak jste si mohli myslet, že něco dostanete z jeskynního obra?!" zeptal se poněkud namíchnutě Smíšek. Aragorn mu chtěl odpovědět, ale v tom začaly praskat trámy na stropě. Strop se začal řítit k zemi právě v době, když všichni přátelé vyběhli z pokoje na chodbu.
,,Utíkejte ven z města, celé se to tu tomu obrovi poddává!" křičel Aragorn. ,,Utíkejte, já už si to s tím obrem vyřídím!"
Arwen se na něj ale zavěsila, že ho neopustí.
,,Lásko, běž s nimi, pomoz jim dostat se pryč odsud! Ten obr dol musí podtrhávat trámy a bořit sloupy, brzo se to propadne i tady! Uteč a zachraň se!"
Arwen se s tváří plnou slz rozběhla za Smíškem, Bormirem a Pipinem a utíkali pryč. Když v tom se před Pipinem otevřela v zemi jakási puklina a než stačil Pip zabrzdit, klopýtl a už se řítil dolů, dolů do tmy.

,,Pipe, vstávej! Pipe!"
,,Co-co to... co se děje?"
Pipin se probral. Ležel v posteli, ve své noře v zasněženém Kraji. V bezpečí před jeskynními obry a puklinami v podlahách. Právě s ním lomcoval Smíšek.
,,Dneska se vydáváme na cestu! Dělej! Vylez z té postele!"
,,Ale na jakou cestu?" nechápal Peregrin.
Smíšek na něj vykulil oči. ,,To je ta tvá ranní otupělost... už týden se tady přece těšíme na tu návštěvu! Na tuhle cestu!"
Pipin si začínal vzpomínat. Ano, ta ranní otupělost. Dnes ráno měli vyrazit na cestu do Minas-Tirith za Aragornem. Jsou přeci Vánoce, navštěvují se staří přátelé a nikdo nemá být sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 24. prosince 2014 v 13:43 | Reagovat

Dobře, už zase rýpu, ale... co Eldarion? :-x No nic...

Krásné svátky! :-)  ;-)

2 Michelle Michelle | 24. prosince 2014 v 14:23 | Reagovat

[1]: No vidíš... Na toho jsem tak nějak (úplně) zapoměla... Pardon všem...
Ale třeba to můžete brát tak, že je to celé Pipův sen a Pip nevěděl, že mají Eldariona, ne? (nejsem si jistá, knížky jsem zase dlouho nečetla) ;-)

3 Irith Irith | Web | 25. prosince 2014 v 8:05 | Reagovat

To je skvělé! Hrozně se mi to líbí. Škoda, že jsi nám to neposlala na Vánoce ve Středozemi. A konečně to má šťastný konec.... :-D  :-D  :-D  :-D

4 Michelle Michelle | 25. prosince 2014 v 15:07 | Reagovat

[3]: Děkuju :) A ráda bych to poslala, ale měla jsem ty problémy s kompem a do daného termínu jsem to ani nestihla dopsat :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama