Bajky Barda Beedleho - Čaroděj a skákající hrnec

15. listopadu 2014 v 17:45 | Michelle |  Books
Jak už mi docházejí nápady a čas na články, napadlo mě, že bych mohla přidávat bajky z Bajek Barda Beedleho, což je jekési "doplnění" ke knížkám Harryho Pottera. Objevily se tam někdy v sedmého dílu (Relikvie Smrti) :)
Rowlingová chtěla svoji tvorbu ještě rozšířit a tak vznikla celá kniha přístupná nám, mudlům :D
Dokonce vznikla i jedna učebnice, kterou si můžete koupit - "Fantastická zvířata a kde je najít" - učebnice k péči o kouzelné tvory. Myslím, že ta se objevila v knížce čtvrtého dílu (Ohnivý Pohár). Jestli bude zájem, klidně budu postupně psát obsah i téhle knížky (piště do komentářů) ;)

Ale teď zpátky k Bajkám Barda Beedleho: Na netu jsem sice našla pár audioknih, ale často byly dost nekvalitní nebo se ani nedaly stáhnout. A znám lidi, kteří by si to raději přečetli, než poslechli :)
Sama jsem si tuhle knížku koupila v období mé Pottermánie (měla jsem hodně mánií) a přečetla jsem ji za jedno odpoledne :D
Je v ní jen pět bajek, ale k tomu jsou i poznámky Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála (to muselo trvat, než se někam podepsal celým jménem :D). Takže celá knížka i s úvodem, obsahem, povídkami a Brumbálovými poznámkami má 125 stran.

Já budu přepisovat jen ty bajky, Brumbál má ty poznámky totiž často delší, než jsou ty samotné příběhy :D

Všechny bajky z knihy:
Čarodej a skákající hrnec
Fontána příznivé sudby
Mágovo chlupaté srdce
Králice Alice a chechtavý pařez
Příběh tří bratří

Nekopírujte příběhy. Sama je opisuju z knížky a dává mi to práci! (I když menší, než je vymýšlet sama.)
Všechna práva patří J. K. Rowlingové.




Čaroděj a skákající hrnec

Žil byl kdysi dávno laskavý starý čaroděj, který svých kouzelnických schopností velkomyslně a moudře užíval ve prospěch sousedů. Aby nemusel prozradit pravý zdroj své moci, předstíral, že všechny lektvary, kouzla a protijedy vytahuje už hotové z malého kotlíku, který nazýval svým hrncem pro štěstí. S různými problémy k němu chodili lidé z širokého okolí a čaroděj vždy ochotně zamíchal obsah hrnce a jejich potíže napravil.
Všeobecně oblíbený čaroděj se dožil vysokého věku. Když pak zemřel, zanechal všechno, co měl, svému jedinému synovi. Syn se však povahou od svého dobromyslného otce velice lišil. Kdo neovládal kouzla a čáry, nebyl podle jeho názoru k ničemu, takže proti otcovu zvyku poskytovat sousedům čarovnou pomoc často otevřeně protestoval.
Po otcově smrti našel syn ve starém hrnci ukrytý malý balíček, na němž stálo jeho jméno. Když ho rozbaloval, doufal, že v něm bude zlato, místo toho ale našel jen jednu měkkou a tlustou bačkoru, tak malou, že si ji nemohl obout, a navíc bez druhého páru. V bačkoře byl zastrčený útržek pergamenu se slovy: ,,Upřímně doufám, milý synu, že ji nikdy nebudeš potřebovat."
Syn proklel otcovu slabomyslnost, nepochybně vyvolanou stářím, a hodil bačkoru zpět do kotlíku, který hodlal nadále používat jako koš na odpadky.
Ještě téhož dne večer zaklepala na dveře jeho domu jedna vesničkanka.
,,Vnučce se vyrazila úplná záplava bradavic, pane," postěžovala si. ,,Váš tatík vždycky v tom starém hrnci namíchal takový speciální obklad..."
,,Zmiz!" osopil se na ni syn. ,,Co je mi do bradavic tvého spratka?"
A zabouchl stařeně dveře před nosen.
Z kuchyně se v témže okamžiku ozvalo hlasité řinčení a rámusení. Čaroděj rozžehl hůlku, otevřel dveře a ke svému úžasu spatřil otcův starý hrnec: narostla mu jedna mosazná noha, na níž teď poskakoval uprostřed kuchyně a dělal na kamenech, jimiž byla vydlážděná příšerný kravál. Čaroděj k němu užasle přistoupil, ihned však spěšně couvl, když zjistil, že je celý povrch hrnce pokrytý bradavicemi.
,,Odporný krám!" zaklel a pokusil se nejdřív nechat hrnec zmizet, potom kouzlem vyčistit a nakonec ho aspoň vypudit z domu. Žádné z jeho zaříkadel ale nefungovalo a nijak nedokázalo hrnci zabránit, aby nejprve poskakoval po kuchyni a poté ho následoval i nahoru do ložnice. Cestou hlasitě bušil a třískal do každého dřevěného schodu.
U postele starý bradavičnatý hrnec celou noc řinčel tak usilovně, že se čaroději vůbec nepodařilo usnout. Druhý den ráno za ním pak neúnavně poskakoval a doprovodil ho ke stolu na snídani. Klink, klink, klink, zvonila mosazná noha a čaroděj nestačil sníst ani první lžíci ovesné kaše, když se ozvalo další zaklepání na dveře.
Na prahu stál nějaký stařík.
,,Jde o moc oslici, pane," vysvětloval. ,,Ztratila se, nebo ji ukradli. Nemůžu bez ní odvést svoje zboží na trh, takže bude mít celá rodina večer hlad."
,,Ale já mám zase hlad teď!" rozkřikl se se čaroděj a přibouchl staříkovi dveře pře nosem.
Klink, klink, klink, zvonila na podlaze mosazná noha hrncem tentokrát se však s hlasitým rachotem mísilo oslí hýkání a hladové lidské steny, zaznívající z hlubin nádoby.
,,Buď zticha!" rozječel se čaroději, veškeré jeho kouzelnické schopnosti ale bradavičnatý hrnec nedokázali utišit. Celý den mu poskakoval těsně v patách, hýkal, sténal a řinčel, ať šel čaroděj kamkoli a dělal cokoli. Večer onoho dne se oznalo třetí zaklepání na dveře, na prahu stála mladá žena a plakala tak usedavě, jako by jí mělo puknout srdce.
,,Moje děťátko je těžce nemocné," bědovala. ,,Pomůžete nám, prosím? Váš otec říkal, abych přišla, kdybych měla nějaké problémy..."
Čaroděj jí ale také práskl dveřmi.
Hrnec nyní své mučení rozšířil o to, že se až po okraj naplnil slanou vodou, všude po podlaze cákal slzami, přitom nepřestával poskakovat, hýkat sténat a naskakovaly mu další bradavice.
Ačkoli po zbytek týdne už do chaloupky nepřišli žádní vesničané, aby čaroděje požádali o pomoc, hrnec ho průběžně informoval o jejich četných strastech. Během několika dnů už nejen hýkal a sténal, ronil slzy, poskakoval a osypával se bradavicemi, ale také chroptěl a dávil se, plakal jako malé děcko, kňučel jako pes a chrlil plesnivý sýr, zkyslé mléko a hromady hladových slimáků.
S hrncem po boku se čaroděj nebyl schopen vyspat ani najíst, hrnec ho ale odmítal nechat na pokoji a čarodějova kouzla ho nedokázala umlčet ani ztišit.
Konečně už to čaroděj nevydržel.
,,Svěřte mi svoje problémy, všechny starosti a bolesti!" zaječel, vyběhl do noční tmy a hrnec za ním poskakoval po cestě do vesnice. ,,Pojďte, hned vás všechny vyléčím, povyspravuju a utěším! Pojďte sem! Mám otcův hrnec a všem vám pomůžu!"
S prokletým hrncem neustále za zády hnal se čaroděj ulicí a metal kolem sebe zaříkadla na všechny strany.
V jednom domě malé holčičce ve spánku zmizely bradavice, ztraceného osla našlo přivolávací kouzlo ve vzdáledném trnitém houští a jemně ho uložilo do stáje, nemocné dítě polil odvar z dobromysli, takže se probudilo zdravé a usměvavé. Ve všech domech sužovaných nemocí a žalem udělal čaroděj vše, co bylo v jeho silách, hrnec po jeho boku postupně přestával sténat a chropět a byl znovu tichý, lesklý a čistý.
,,Tak co, hrnku?" zeptal se roztřesený čaroděj ve chvíli, kde se na oblohu vyhouplo slunce.
Hrnek si říhl, vyplivl bačkoru, kterou do něj čaroděj hodil, a nechal si ji navléknout na mosaznou nohu. Když se pak společně vydali zpět k čarodějovu domu, byly kroky hrnce konečně ztlumené. Od onoho dne však čaroděj vesničanům pomáhal stejně jako před ním jeho otec, aby hrnec neodhodil bačkoru a nezačal znovu skákat.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 16. listopadu 2014 v 9:27 | Reagovat

Teda, klobouk dolů, já bych to nedala.
Ale na druhou stranu, s láskou vzpomínám na moje překládání 30 stránkové anglické brožury kvůli tomu, že na první straně bylo velkým písmem napsáno Boyd a teď se chystám na obšírnou hobití studii  pomocí Návratu krále, Společenstva, jedné chytré knížky a internetu...
Vážně, klobouk dolů.
PS: Chystáš nějakou hobití povídku? Moc se mi líbily a je škoda, že už dlouho žádná nevyšla.

2 Michelle Michelle | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 12:21 | Reagovat

[1]: Pokouším se přijít na nějaký téma, na jaký tu povídku napsat. Ale pokouším se ;-)

3 Irith Irith | Web | 16. listopadu 2014 v 12:48 | Reagovat

[2]: Tak tradiční témata by byly dvě. Jedno, které jsem zadávala Clarisse a vznikl na to nakonec jen můj Zrádce http://mittalmar.blog.cz/1408/zradce a pak téma "Kam odcházejí hobiti po smrti" případně "Jak vůbec hobiti vznikli, proč jsou hobiti jako... hobiti" ;-)
A dost vděčně téma obecně je co by kdyby. Co by ses stalo kdyby...

4 Michelle Michelle | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 13:06 | Reagovat

[3]: Dobře, něco zkusím splodit... Ale teď píšu tu Vánoční povídku s Aragornem ;-)

5 Irith Irith | Web | 16. listopadu 2014 v 14:46 | Reagovat

[4]: Jasně.
Jé! Už se těším!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama