Rozhovor: Blogerky Irith, Polly a Delfi

17. června 2014 v 19:54 | Michelle |  Corversations
Ahojky,
dneska tu mám rozhovor s blogerkami Irith, Polly a Delfi z blogu mittalmar.blog.cz, které jsou mými nynějšími Affs :)
Píší povídky a já si myslím, že by si měly založit i rubriku, která by obsahovala jejich zkušenosti a "dobrodružství", protože i jen to, co je v tomto rozhovoru (viz. bod 8) je dost velká sranda (a síla :D)

Jen upozorňuji: odpovídají na všechno všechny tři, takže je to dost obsáhlý rozhovor. Ale moc doporučuju přečíst, já sama jsem se bavila :)



1. Jak jste se dostaly k blogování?

Irith: Začalo to naprosto paradoxně Harrym Potterem. Jednou jsem doma neměla co dělat, tak jsem si na internetu začala hledat povídky na Harryho Pottera. Ještě ten den jsem napsala první kapitolu své vlastní povídky. Tuhle povídku jsem psala asi čtvrt roku a mezitím jsem stihla znovu zhlédnout Pána Prstenů a zamilovat se do Pipina. Pak jsem zcela zákonitě hledala povídky na hobity a znechutilo mě, že se dá najít jenom slash. Tak jsem se rozhodla napsat vlastní povídku. To se trochu rozrostlo a zatáhla jsem do toho i Polly…
Polly: Byla s tím tak otravná, že jsem nakonec svolila, že se na Pána Prstenů podívám, jen abych měla konečně pokoj. No a hádejte, co se stalo? Zamilovala jsem se do hobitů...
Irith:… Polly napsala svou první hobití povídku a já jsem začala uvažovat o tom, že bych je začala zveřejnovat na internetu. Ale protože nebyla žádná stránka, která se zabývá hobitími povídkami, rozhodla jsem se, že si založím svojí.
Polly: Já jsem, když jsem byla menší, blog měla a tak jsem Irith překecala, abychom si založily blog. Pak se do našeho spisovatelského tria (ano, já a Irith jsme spisovatelské trio) k trvalému našemu a zřejmě i jejímu překvapení přidala Delfi.
Delfi: Náhodou, je to docela skvělé. Prostě jsme se rozhodly , že založíme blog a...
Irith: No, katastrofa byla na světě!

2. Proč jste si vybraly doménu "blog.cz"?

Delfi: Protože je to nejlepší doména, nejlepší designy, nejvíc lidí… ale ne. Proto to nebylo.
Irith: Opravdu chceš slyšet pravdu?
Polly: Protože žádné jiné neznáme, ale pššš!

3. Proč zrovna "mittalmar"?

Irith: Chtěly jsme něco originálního, co by souviselo s tématem - hobiti. Zároven jsme ale nechtěly žádné obecně známé jméno, jako "Dno Pytle" nebo nějak tak.
Polly: Pak jsme blog chtěly pojmenovat podle titulů, které Pipin se Smíškem dostali od Gondoru a Rohanu, ale Pipinův titul Ernil i pheriannath už byl zabraný a Smíškův titul Holdwin zase zněl neuvěřitelně blbě.
Irith: Nakonec jsme z naprostého zoufalství do překladačů všech středozemských jazyků zadávaly slova jako "hobit, půlčík, Kraj…" a podobně. A z toho nám jako jediný vhodný kandidát vyšel Mittalmar. To když jsme slovo Středozem daly přeložit do jednoho pochybného jazyka (konkrétně elfštiny).
Delfi: Takže jsme nakonec zůstaly u Mittalmaru a dokonce se nám to jméno i dost líbí.

4. Jak moc jste na tom s "hobitským postižením"?

Polly: Hodně blbě. Opravdu. Dokonce jsme se Tebou inspirovaly a přemýšlely o tom, že bychom se nechaly ostříhat na hobity (já a Irith), ale Irithiini rodiče by z toho dostali infarkt, takže to bylo nakonec zamítnuto.
Irith: Ale fakt je, že jsme už s Polly koupily 5 metrů látky, že si z toho ušijeme pláště, a také hodláme napsat dopis Billymu Boydovi s žádostí o autogram. A jak ještě zmíníme dál, rozdělily jsme si role, já jsem Pipin, Polly Smíšek a Delfi Frodo, takže mezi sebou už normálně mluvíme v mužských rodech, oslovujeme se "bratranče" a tak.
Polly:P Já jsem dokonce dostala "syndrom šoupací brady". Má to Smíšek a je to vlastně to, že v přítomnosti fotoaparátu, mobilu nebo kamery a podobných přístrojů se mu brada šoupne trochu doleva (z jeho pohledu doprava). Můžete si toho všimnout u fotek herce, tam je to dost viditelné. A já jsem téměř nedávno zjistila, že mně se brada takhle taky šoupe.
Irith: Jo, šoupe. Třídní fotky pak vypadají úžasně…. . Jinak, já se tím pádem snažím vypadat roztomile, což se mi občas… někdy…trochu…maličko…daří.
Delfi: A já jsem se naučila Frodovy ksichty. Takové ty když si nasazuje Prsten, nebo když ho probodává zlobr kopím. A Irith s Polly mě ted nutí ukazovat je každou chvíli, zvláště o hodinách fyziky. Jednou mě při tom i natočily a možná se nám podaří to video dát někdy i na blog. Tedy, až se to naučíme.
Irith: Jinak se smějeme naprosto čemukoliv, co nám hobity připomíná. Například Středozemní moře, nebo úplně nevinná věta v Kupci Benátském "If you be merry, you won't be sad." (Přeloženo: Kdybys byl ženat, nebyl bys smutný. Z našeho překladu: Kdybys byl Smíšek (Smíšek je anglicky Merry), nebyl bys smutný…) U tohohle Polly málem spadla ze židle.
Polly: Takže hobity ted naprosto žijeme a nehodláme v tom jen tak přestat! (Takže se bojte…)

5. Jak je to u vás s povídkami?

Irith: To je něco, čím se ted zabývám snad ze všeho nejvíc. Píšu kdekoliv a kdykoliv. Jinak záleží na tom, jak jsem na tom s časem a jak zajímavou povídku zrovna píšu. Lekci jsem třeba napsala za odpoledne, ale jedna povídka, dlouhá asi stránku mi celkem trvala měsíc. Ale obecně píšu doopravdy hodně rychle, z čehož je Polly trošku nervozní.
Polly: Spíš trošku hodně. Jsem prokrastinátor, takže mi dvě stránky trvají tak dlouho, co Irith dvě středně dlouhé (v jejím podání pětistránkové) kapitoly.
Delfi: Já nepíšu zas tak rychle, ale jde to. Statečné (a maličké) srdce mi trvalo dva měsíce. A nápady dostávám tak nějak… spontánně.
Irith: Jojo. Ono samo.
Polly: Přesně.

6. Jak jste se dostaly k hobitům?

Irith: Víceméně viz. otázka číslo jedna. Jen podotknu, že mi to trvalo dost dlouho, než jsem se do hobitů doopravdy ponořila. Asi až po pátém zhlédnutí filmu.
Polly: Mě do toho dokopala Irith, ale vážně jsou hobiti naprosto skvělí!
Delfi: Souhlasím.

7. Jaké máte mezi sebou vztahy?

Delfi: To je složité….
Polly: Podle toho, jak to normální lidé berou, řekněme, že jsme spolužačky. Já s Irith jsme také nejlepší kamarádky…
Irith: I když je mezi námi spíš vztah trpitel - Polly a trpěný - já. Vážně mě dost udivuje, že mě Polly ještě nepřizabila, při tom, co jí občas (pravidelně) provádím…
Delfi: Irith s Polly ted spolu sedí v lavici, ale dřív seděla Irith se se mnou, ale to se ty dvě (tři) ještě spolu moc nekamarádily.
Polly: Ale když se to tak vezme, tak jsme vlastně i bratranci (viz. čtvrtá otázka). A je to docela sranda, protože Irith je sice z nás nejstarší, ale už o ní opravdu přemýšlím, jako by byla mnohem mladší než já… prostě hobitské postižení.
Irith: Ale, bratranci, to je dost zavádějící název. Když se to tak vezme, tak Polly je sice můj jediný bratranec z otcovy strany, ale třetí ze strany matčiny. On totiž můj otec byl starší bratr její matky, ale zároveň čtvrtý bratranec jejího otce. A její matka, když se to tak vezme, je vlastně teta z druhého kolene mé matky. Ale zároveň její dědeček a moje teta z třetího kolene z matčiny strany byli manželé. Ale pak je tu ještě Delfi, tak ta je můj čtvrtý bratranec z matčiny strany a druhý ze strany otcovy. Můj pradědeček a její babička byli sourozenci. Ale když o tom tak přemýšlím… Ano! Vlastně by se dalo říct, že tchán její sestřenice z otcovy strany a zet mého strýce byli jedno a totéž. Jo, tak je to. Ale to znamená, že můj strýc přes koleno je jeho synovec.
No… ale to jsi asi nechtěla slyšet, ne?

8. Nemůžu si pomoct, ale musím se zeptat: Máte něco dalšího podobného tomu, jak Polly visela v centru Prahy na stromě nebo jak pod Vánočním stromečkem skončily mrkve pro účel ,,Asi jsem si něco zlomil."?

Delfi: Tak tohle bude na dlouho….
Polly: Takže začneme tou mrkví. Ted si nejsem jistá, jestli to fakt byly Vánoce, snad jo. No, Irith mi prostě do skřínky pověsila svazek mrkve s věnováním. Jediný problém byl, že jsem ten den přišla pozdě do školy, takže jsem do skříněk vůbec nešla.
Irith: Moje vrozená smůla… Ale na apríla nám to vyšlo. To jsme se s Polly rozhodly, že strčíme Delfi do skřínky umělého pavouka, jako dáreček od Oduly. Polly ho vyrobila a obě jsme se ho tam pak snažily narvat. Problém byl, že jsme neměly její klíčky, takže jsme to tam musely prostrčit takovým zamřížovaným okénkem. Ty mřížky jsou ale z plastu, takže to nebyl takový problém. Jen jsme toho musely půlku vylámat (Delfi to doted nezjistila). Ale povedlo se to. Delfi se příšerně lekla a pak dostala záchvat smíchu. No, já bych byla mrtvá strachy, kdyby na mě ze skřínky vyskočil pavouk na drátku….
Polly: Anebo blbec a dement…kdekoliv (hádejte proč zrovna blbec a dement. Napovím, že to má co dělat s naším postižením, že je dobré si zjistit jména hobitích herců a že já jsem dement a Irith blbec). Začalo to blbec a dement v MHD. Chtěly jsme se totiž s Irith dostat na Dívčí hrady, hrát takovou hru, o které bude zmínka později. Původní plán byl jet vláčkem. No, zahájily jsme tím, že jsme nenašly nástupiště, ztratily se mezi vagony a byly málem přejety. Načež jsme se rozhodly, že pojedeme metrem. Vešly jsme tedy do metra a nastoupily do prvního vagonu…. až uvnitř jsme zjistily, že vlastně máme jet na opačnou stranu.
Irith: Pak následoval blbec a dement v lese. To jsme zase byly v Divoké Šárce. Podle souřadnic jsme měly dojít na určité místo a tam najít takovou krabičku (opět bude zmínka potom. Vězte ale, že se to jmenuje geocaching). Ty souřadnice se ale počítaly podle indcíí, které jsme zjistily na místě. Ano, bylo nám divné, že nám to místo (finálka) vyšlo přes celé údolí asi kilometr, ale šly jsme tam. Na místě jsem zjistila, že násobení má přednost před sčítáním a odčítáním. Přepočítala jsem to a vyšlo to ten kilometr zpátky. Ani tam ale nic nebylo. Pro změnu jsem prohodila dvě čísla… No, Polly mě málem zabila.
Polly: Jojo. Nebo jak jsme bloudily v Dejvicích! To jsme totiž dělaly loni soutěž Hobita, kterou pořádala městská knihovna. Jako do jedné z posledních knihoven jsme musely do Dejvic. Ani jedna jsme ale neměla ani ponětí, kde to má být, tak Irith zavolala svému tátovi. Ten to asi nepochopil, protože nám řekl, že máme najít americkou ambasádu. Po pěti marných pokusech jsme konečně zahlédly dům, který tomu mohl odpovídat. Bylo to ministerstvo obrany. Takže Irith znovu zavolala tátovi. Ten jí řekl, že máme jít na sever. Ani jedna z nás ale nedokáže určit, kde je sever. Irith se to sice snažila hodit na mě, že jsem skaut, ale nakonec jsem ji přesvědčila, že sever doopravdy nenajdu.
Irith: Poslala mě hledat mraveniště, anebo mech. Na kruháči, v Dejvicích…
Polly: Tak jsme zvolily náhodný směr a vydaly se tam. Po strastiplném bloudění jsme nám naprosto záhadným způsobem knihovnu opravdu našly.
Delfi: Záhada.
Irith: A nakonec bych vypíchla nedávnou naší perličku. Byly jsme na zeměpisné exkurzi na Mostecku a mimo jiné jsme šly i do Chomutovské zoo. Dostaly jsme pracovní listy, jejichž součástí bylo i vybrat si jednoho savce, nakreslit jeho obrázek a popsat ho. Já s Polly jsme ale plnily ještě něco jiného, takže jsme to nestihly. Rozhodly jsme se proto, že nakreslíme plamenáka, protože je jednoduchý. Ven ze zoo jsme vyšly jako poslední. Učitelé nám řekli, že máme jít rovně, až dorazíme k autobusu. Ale rovně neznamená nikdy rovně. Zabloudily jsme. V Chomutově. Nakonec se nám podařilo pomocí "přítele na telefonu" dorazit k autobusu. Až uvnitř jsme zjistily, že plamenák není savec….

9. Co děláte ve volném čase?

Delfi: Čtu, píšu, učím se, sleduji videa o Pánovi prstenů… tak různě.
Polly: Asi tak to samé, kromě toho učení…. Jinak také obíhám blogy a hlavně e-mailuju si s Irith.
Irith: To samé co Polly. Jen ještě hraji hru geocaching, která spočívá v hledání krabiček, pokladů, podle GPS. Jinak poslední dobou sestává můj volný čas doopravdy jen z e-mailování si s Polly. Ano, vidíme se sice každý den ve škole, ale už jsme vážně jako Smíšek s Pipinem. Prostě bez sebe nevydržíme.


10. Co byste vzkázaly fanouškům?

Delfi: My máme fanoušky?
Irith: Takže našim fiktivním fanouškům bychom vzkázaly, že se ještě mají čeho bát, doted byly na blogu jen naše normální povídky. Za chvíli začne ta pravá sranda.
Polly: Ano, takže naši fiktivní fanoušci, přejeme vám hodně trpělivosti s námi a pevné nervy zvláště potom, až dáme na blog 10 days character challenge číslo 4.
Delfi: A snažte se nás prosím nezabít, zvláště Irith, nebo Polly, protože potom byste měli na krku dvojvraždu. Jinak děkujeme za rozhovor.
Polly: Bylo nám potěšením.
Irith: A ještě pamatujte, že na takovou cestu, úkol, věc, jako přežít náš blog, musíte být velice inteligentní lidi!
Polly: Což se tě samozřejmě netýká, Irith.
Irith: Říkala jsem lidi…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 17. června 2014 v 22:11 | Reagovat

A můžeme si ten rozhovor dát i na náš blog? (někdy v budoucnu...)

2 Michelle Michelle | E-mail | Web | 18. června 2014 v 6:41 | Reagovat

[1]: Jasně, určitě si ho tam dejte :-)

3 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. června 2014 v 15:43 | Reagovat

Naprosto dokonalý rozhovor na úrovni, jaktože jsem ho našel až teď? :-D

4 Iko Iko | E-mail | Web | 10. července 2014 v 1:50 | Reagovat

Celou dobu jsem se připitomněle usmívala.. :-D Úžasný rozhovor..! :D :D

5 Ilía Ilía | E-mail | Web | 28. července 2014 v 23:38 | Reagovat

Takový záchvaty smíchu jsem už dlouho nezažila. To je vážně úžasný! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama