Jednorázovka: Pán prstenů: Vodní hlubiny

12. června 2014 v 20:25 | Michelle |  My short stories
Ahojky,
nechci dělat moc dlouhý předslov (existuje to slovo vůbec? No, teď už jo :D). Každopádně, tahle povídka mě napadla včera při tom hrozném, sychravém počasí, takže je opět bez happy endu.

Jedná se o to, že Smíšek učí Pipina plavat. Ale ne vše dopadne tak, jak si to oba představovali...

Sice je to krátké (myslím), ale i tak přeju příjemné čtení (pokud se to u povídky bez happy endu dá říct) :)



Vždycky jsem se ve vodě jen plácal. Plavat jsem neuměl, ale až do teď mi to nevadilo. Nevím ani proč, ale začal jsem toužit po tom, abych víc vynikl i v plavání, než jen jako škodič, který věčně krade houby, jablka a mrkve z cizích polí.
,,Smíšku! Nauč mě plavat!" zažadonil jsem, když jsme jednoho slunečného dne seděli na našem nejoblíbenějším stromě v nejvyšších větvích. ,,Plavat?" zeptal se Smíšek, ,,Od kdy chceš ty umět plavat?" ,,Ber to, že třeba od teď. No tak, Smíšku!" ,,A proč zrovna já?" zeptal se po chvíli přemýšlení. ,,Umíš to nejlíp!" řekl jsem rychle. Smíšek ale poznal, že to není jedinný můj důvod. Zadíval se na mě pohledem, který říkal jasně: Tak to vyklop. Hlasitě jsem si povzdechl.
,,Ptal jsem se Cvaliho, ale ten mi řekl, že jsem beznadějný případ. Podobně na to reagovaly i Estella s Diamantou. O Frodovi a Samovi se raději ani zmiňovat nebudu."
,,To jsi v tom tvém plácání se ve vodě tak strašný?" podivil se ironicky Smíšek. ,,Ale no tak, Smíšku! Prosím!" žadonil jsem dál.

Po několika dalších minutách přemlouvání konečně souhlasil. Hrozně se mi ulevilo. ,,Kdy chceš začít?" zeptal se. ,,Třeba hned!" odpověděl jsem, ještě celý nadšený ze Smíškova souhlasu. ,,Fajn." řekl Smíšek a prudkým šťouchnutím do zad mě shodil ze stromu. Ten náš strom rostl nad Brandyvínou, takže jsem i v oblečení slétl do vody. ,,Takhle hned ne!" křikl jsem nahoru na Smíška, když jsem vyplivl všechnu vodu, kterou jsem si při pádu nabral do pusy. Smíšek to ale ignoroval a skočil za mnou. ,,Začínáme!" zavelel.
Několik dalších minut mi ukazoval plavání na zádech - proč on musí začít vždy od toho nejtěžšího? Ale i tak musím uznat, že učit plavat mu jde. Po půl hodině jsem už dokázal aspoň půl minuty plavat, než jsem vykolejil z tempa a nos se mi zalil vodou.
,,Dobře, Pipe," chválil mě Smíšek. ,,Učíš se rychle, za chvíli bys už mohl plavat aspoň průměrně. Mně samotnému se to povedlo asi Až po dvou dnech usilovného trénování. A musel jsem si na to vystačit sám, protože mě nikdo neučil, navíc..." Pak už jsem Smíška ignoroval. Nechal jsem ho napospas jeho řečím o jeho učení se a zahleděl se na místo ve vodě, kde jsem uviděl cosi se zatřpytit. Začal jsem se k tomu místu brodit.

,,Pipine?" zarazil se Smíšek u svého výkladu. ,,Kam to jdeš? Tam ne, tam je hloubka!" Bylo už ale pozdě. Nestihl jsem se ještě ani nadechnout a zahučel jsem do vodní hlubiny. Bublinky kyslíku vířily kolem mého těla. Netušil jsem, že má Brandyvína i takhle hluboká místa. Snažil jsem se vyplavat na hladinu, ale moje noha se zachytila za cosi dole. Asi kořen. Proklaté hobití nohy! Proč musí být tak velké? zanaříkal jsem si. Snažil jsem se všelijak vyprostit, ale i s postupným úbydkem kyslíku ubývalo i mých sil. Náhle se zvířila hladina. Smíšek skákal šipku do vody v místě, kde jsem byl uvězněný. Tahal mě za ruce, ale to nepomáhalo. Snažil se mi vyprostit nohu, ale ta bořila čím dál tím víc do bahna. Začínal jsem ztrácet vědomí.

Opravdu to muselo takhle dopadnout? Chtěl jsem jen vynikat v plavání. Musel jsem být tak potrestán? Ne, potrestán byl Smíšek. To Smíšek při mě vždycky stál. To spolu jsme vždycky dělali ty rošťárny. Co s ním bude? Bude dělat rošťárny i beze mne? Ne, to by Smíšek neudělal. To já jsem pro něj byl ten jedinný. Já jsem při něm stál, když se mu posmívali pro velký beďar na nose. Já jsem při něm stál, když ho jeho rodiče načapali při krádeži koláčů. To já jsem ho dostával z bryndy, když ho málem chytil sedlák Červíček, když mu Smíšek byl ukrást mrkve. Ach, ty mrkve - to byla jeho slabost. On pro mě dělal to samé. Obzvlášť v ohledu mých průšvihů, které se vyklubaly z pouhé zvědavosti.

Naposledy jsem ucítil marné Smíškovy pokusy dostat mě odtud. Naposledy mě pohladily bublinky kyslíku po tváři. Naposledy jsem ucítil Smíškův polibek na čele. Naposledy jsem na něj pomyslel. Smíšku... Smíšku...

Pak jsem už nic necítil. Už jsem s ním nebyl. A už nikdy nebudu.


(s obrázky k povídkám přišel - z mého pohledu - jako první TENHLE blog, pokud by měl někdo pocit, že kopíruju, je tu zdroj - ale tento obrázek jsem "stvořila" já)

http://photos-g.ak.instagram.com/hphotos-ak-xpa1/926215_1432853016989422_805159781_n.jpg


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 12. června 2014 v 20:34 | Reagovat

Brečím. Ježíši, miluju tě a tvůj styl psaní. Ten poslední odstavec (naposledy). Vážně pláču. To je tááák krásné. Ještě, že jsi na nás narazila. Ani si neumíš představit, jak jsem ráda, že jsem nepřišla o něco tak krásného.

2 Irith Irith | Web | 12. června 2014 v 20:52 | Reagovat

Jak je možné, že jsem předtím ten obrázek neviděla?
Je krásný, jako povídka. Musíš být úžasně nadaná, jako spisovatelka i jako kreslířka.

3 Michelle Michelle | E-mail | Web | 12. června 2014 v 21:02 | Reagovat

[2]: Já jsem tam ten obrázek přidala asi až po pěti minutách po zveřejnění článku, když jsem si uvědomila, že jsem ho tam zapoměla dát. A moc děkuju, já už z té tvé chvály brečím taky, tohle si nezasloužím :-)

4 Irith Irith | Web | 12. června 2014 v 21:04 | Reagovat

[3]: Jak nezasloužíš?! To je tak krásná povídka, ještě k tomu na Smíška a hlavně Pipina, navíc je nová a já se začínám zbavovat abstáku.... prostě naprosto úžasné!

5 Polly Polly | Web | 12. června 2014 v 23:03 | Reagovat

Je to úžasné a vážně dobře napsané. Taky pláču (ano, opravdu máme s Irith společné skoro všechno :-))A obrázek je taky moc pěkný. Prostě je to dokonalý.
A gratuluju, právě si Irith pomohla v její závislosti na hobitích povídkách, už před asi dvěma měsíci si stěžovala, že žádné nejsou, a tak je musela číst anglicky! Což s naší znalostí cizích jazyků je opravdu krajní možnost :-D

6 Michelle Michelle | E-mail | Web | 13. června 2014 v 6:30 | Reagovat

[5]: Tak moc děkuju :-P
A s Irith toho máme asi hodně společného, taky jsem trpěla z nedostatku hobitích povídek :-D  Ale můžu vám naslibovat asi ještě dalších 5 povídek, které mám již rozmyšlené, stačí je už "jen" napsat :-)

7 Polly Polly | Web | 13. června 2014 v 9:29 | Reagovat

[6]: Tak to už se nemůžu dočkat, až si je přečtu :-D

8 Irith Irith | Web | 13. června 2014 v 14:09 | Reagovat

[6]: Další? Jé, další!
Jsi úžasná, moc se těším.
Mimochodem, nevěřila bys, co s tebou udělá nouze. Nejen, že jsem četla ty povídky přeloženy google slovníkem (umíš si představit, jak to vypadalo. Naprosto mě dostalo, když slovník přeložil Foolish Took jako "bláznivé vzavše"), ale ještě k tomu strašlivá témata. Brrrr. Tohle je mnohem, mnohem lepší! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama