
Jednorázovka: Pán prstenů: Hobití dívka
13. června 2014 v 20:24 | Michelle | My short stories
Komentáře
[1]: Tak to jsme na tom s hobitím postižením stejně
U mě je jen škoda, že mám hobitománii jen já...
A tu hlášku "potřebujete inteligentní lidi" taky úplně miluju
A mrkev k vánocům byl originální nápad. Jinak jsem taky děsně šílená, tohle byl jen další úlet, takhle mile bych se asi nechovala. Navíc: kdybych je fakt potkala, nevydala bych radostí ani hlásku, natož se jim představovat, utíkat s nimi, jíst zelí a zachraňovat ![]()
[2]: Jojo. Pro mě je Polly naprostý poklad. Je úžasné, když máš někoho, kdo je ochotný s tebou podnikat všechny ty věci, které jsi nemohla dělat jako malá, protože jsi neměla kamarády. Ale uznávám, že je dost těžké, najít někoho, kdo je stejně postižený jako ty. Já jsem se s Polly skamarádila až po třech letech, kdy jsme spolu chodily do třídy.
No, to jsme na tom stejně. Potkat je, tak jednak radostí omdlím a jednak zafunguje moje vrozená smůla a nejspíše bych se na útěku přizabila o volně ležící klacek.
K tomu postižení, my už jsme se zbláznily úplně. připravujeme dopis, který pošleme Billymu Boydovi s žádostí o autogram ![]()
Povedená povídka, pár gramatických chybek nevadilo, šílený Červík pobavil.
[3]: To s tím autogramem vůbec není špatný nápad ![]()
To je tak roztomilý! Kéž by jste se znovu potkali, tohle bylo trochu málo. Jsem ráda, že jsi nenechala Pipa a Smíška umřít.
To bylo príma! Moc se mi to líbilo!
Myslím, že obrázek se Ti, až na chodidla, opravdu povedl, je parádní a já sama bych něco takového v životě nenakreslila. Hranatý motýl nemá chybu a ta zelenina tam...palec nahoru!
Povídka na mě sice místy působí malinko kostrbatě nebo uspěchaně, jak kde, ale přesto je opravdu skvělá. Vynahrazuje to totiž vtip, veseloct, laskavost, hobitskost...no prostě je to supr. Normálně sice nemusím povídky o tom, jak se postava z reálu dostane do jiného světa, ale tady je to naprostokouzelné a úžasné a vážně té holce (Tobě) závidím! Já bych taky chtěla takový sen!!!
I když...kdysi dávno, když jsem byla ještě malá, jsem jednou (nebo dvakrát) ve snu byla v Bradavicích. Ale to nebylo ani zdaleka tak dobrodružné a kouzelné jako tohle. Šálička...musela jsme se potutělně usmívat. "Nemůže být zlá, podívej se na ni." - musela jsme se smát.
To mi tak moc připomínalo mě. O mé existenci se totiž říká, že neumím být zlá nebo tak vypadat, ani kdybych chtěla. A když to Pipin řekl o Tobě/dívce, znělo to tak...roztomile. A velmi vtipně, když si představím, že to řekl jeden z nejroztomilejších hobitů o cizím velkém člověku.
A to zkrácení jmen - "Pro vás Míša.", to bylo taky moc pěkné.
"A ty vypadáš na člověka. Na hodně podivně oblečeného člověka." Smích. Celá první rozmluva těch tří vážně nemá chybu, jedna perlička za druhou a celé je to tak vtipné, milé a...uvěřitelné. Skvělé!
Moc si nedovedu představit, jak s eněkdo zakousne s chutí do hlávky syrového zelí, ale u hobitů a jídla (hlavně zeleniny) je asi možné vše, Míša se jimi zřejmě rychle nakazila (nehledě na to, že např ty mrkve musely být od hlíny, ale to asi těm dvěma nevadilo) a jestli měla pořádný hobití hlad, nedivím se, že jí chutnalo.
A musím přiznat, že Červíkovo podetínání stromu mi přišlo jako dobrý zvrat v ději a vychytralé vyzrání na ty dva "zloděje", když pominu, jak se k hobitovi nehodí, že by kácel živý strom. Tady mi to tak nevadilo. Ale strž a sedlákův pád do ní se na mě odehrály moc rychle, člověk si to skoro nestačil uvědomit a bylo po tom.
Záchrana Smíška, Pipina a Míši z polovyvrácenho stromu byla pro mě výrazně lepší. A kouzelná, opět ty jejich dialogy - ty se Ti vážně povedly. Jak začala být Míša hrdá na své záškodncké aktivity, to nemělo chybu!!!
Smíšek s Pipinem mají očividně velký vliv i po tak krátkém setkání.
Ten Pipinův hobití pohled jsme úplně měla před očima a taky mě dostal. Totálně mě dostal do kolen.
No, jsi vážně hodná, že jsi nenechala nikoho z těch tří spadnout. Za to vážně díky. V této jednorázovce bych to ais těžko rozdýchávala. A hlavně, neměli bychom pak ten nejlepší konec. Lidská hobitka! Naše hobití dívka!"" To je to nejlepší na celé povídce, palec nahoru za to, že máš to nejlepší na konci, dva palce nahoru za to, jak jsi tu rozmluvu s objetím popsala a nakreslila a deset palců za to, jaké to vyvolalo u mě emoce!
Proč se musela probudit
No, má po probuzení na co vzpomínat a já po přečtení této povídky rozhodně taky!
Skvělá práce. Určitě si u Tebe zase něco přečtu, až to čas (nebo prokrastinace) dovolí.
P.S. I když mám osobně raději spíš světlé layouty blogů, velmi oceňuji Tvůj výběr obrázku v záhlaví! ![]()




















Úžasné, naprosto, totálně skvělé!
! Když jsem psala to hobitské postižení, nevěděla jsem, že jsi na tom takhle "špatně". My s Polly sice blbneme trochu jinak, ale taky. Rozdělily jsme si role (já Pipin a ona Smíšek), takže v konverzaci plynule přecházíme z rodů do rodů a vypadá to strašně divně (nebo ze jmen do jmen, což vypadá ještě divněji). Nejlepší dárek pro Polly byl, když jsem jí k Vánocům donesla svazek mrkve a ona mohla sténat "Asi jsem si něco zlomil!" a potom samozřejmě "The big one, the BIG one!" a moje nezbytné "Potřebujete inteligentní lidi na takovou výpravu. Pout...úkol...věc!" Prostě jsme naprosto šílené a jsme na to hrdé!
Výborná povídka, ach, taky bych si přála takový "sen" i když s mým štěstím bych já na toho Červíka spadla
Je fakt, že tam dost bláznil, ale co, je to hobití povídka a ještě od tebe, takže je povoleno všechno
Ze spolužaček si nic nedělej, já měla podobný problém s Ránama (a Polly s obrázkem na Kapku světla). Tohle prostě normální lidé nepochopí (už tak se na mě s Polly dívají dost divně a to jen proto, že jsme nejlepší kamarádky v pravém slova smyslu).
Mimochodem, vítej do klubu