Jednorázovka: Loki: Můj původ

20. června 2014 v 15:07 | Michelle |  My short stories
Čau,
zkouším vám napsat slibovanou povídku o Lokim, abyste měli co číst, když tu o víkend nebudu (jedu do Českého ráje). A nebojte, už chystám i další povídky s hobity :)

Je to popsání scény, ve které se Loki dozví, že je napůl Ledový obr (je to napůl, že? Když je i napůl bůh...).
Jenže já to napíšu i s jeho pocity a myšlenkami, které mu podle mě v té chvíli vířily hlavou.
Budu to psát tedy v první osobě.



Sešel jsem po schodech a prošel chodbou.
Musel jsem zjistit, co jsem. Musel jsem se ujistit.
Uchopil jsem tu truhlici. Zvedl jsem ji. V tu chvíli mi bylo všechno jasné. Jsem ta zrůda. Proč mi o tom ale nikdo neřekl? Proč jsem si musel myslet, že jsem bůh a pak... takové zklamání?

,,Zadrž!" ozvalo se za mými zády. Neotáčel jsem se, věděl jsem, kdo to je. Byl to Odin. ,, Jsem prokletý?" vyslovil jsem otázku, která mi před chvílí svírala mysl. ,,Ne." odpověděl Odin. Trochu se mi ulevilo, ale opravdu jen natolik, abych mohl položit modře zářící truhlici opět na podstavec. Pořád jsem ale potřeboval jednu věc vědět jistě, naprosto zcela jistě. ,,Tak co jsem?" zeptal jsem se, pořád ještě aniž bych se otočil.
,,Můj syn." odpověděl bez čekání Odin. Proč mi lže? On ví, že už vím, že nejsem jeho syn. Proč to ještě zkouší?
Otočil jsem se. Tvář modrou, zmrzlou. Oči rudé, jako zapadající slunce.
,,A co ještě, otče?" položil jsem další otázku, když má ledová podoba pomalu, ale jistě vyprchala. Vykročil jsem k Odinovi. Vlastně ani nemusel odpovídat. Věděl jsem to. Ale chtěl jsem to slyšet od něj.

,,Ten den sis z Jotunheimu neodnesl jen tu truhlici, že ne?"
,,Ne." Pak následovala krátká odmlka, po které Odin pokračoval: ,,Když bylo po bitvě šel jsem do chrámů. Leželo tam dítě. Malé... na potomka obrů. Opuštěné, trpící. Ponechané smrti. Laufeyův syn."

Ne. Přiznávám, tohle jsem nevěděl. Byla to rána. Velká rána do mých citů. Cosi se ve mě zlomilo. Cosi důležitého. Cosi dobrého. Ale... Laufeiův syn?
,,Laufeyův syn?" vyslovil jsem své myšlenky na hlas. ,,Ano." potvrdil Ódin. Na povrch mých očí se draly první slzy.
,,P-proč?" zeptal jsem se. Nechápal jsem to. Tohle bylo moc. Vychovávali mě ve lži. ,,Vraždil jsi Jotuny po stovkách, proč jsi mě ušetřil?"
,,Byl jsi nevinné dítě."
Lhal. Schovával se před pravdou už dlouho. Proč mi to teď skoro není schopen ani na rovinu říct?
,,Ne. Měl jsi nějaký důvod. Jaký?"
Následovala dlouhá odmlka. Nic neříkal. Neodpovídal. Proč? Je to tak zlé? Ne. Nic už nemůže být horší než celoživotní lež, které jsem věřil. Proč mi musel tohle udělat? Kdyby mi to řekl už jako malému, třeba bych se s tím nějak vyrovnal. Ale teď? Pro mi tohle dělá?

,,Tak mluv!" zakřičel jsem. Už mi praskly veškeré nervy. Už jsem se neudržel. Odin pak už konečně kápl božskou: ,,Chtěl jsem naše říše jednou spojit. Vytvořit alianci a nastolit trvalý mír skrze tebe."
,,Cože...?" zeptal jsem se sotva slyšitelně. Nemohl jsem tomu uvěřit. Využíval mě. On mě využíval! Už jsem to pochopil. Už jsem všechno pochopil. Po tvářích mi tekly slzy, v obličeji výraz poraženého, zlomeného člověka.
,,..ale teď už to není možné." dořekl zklamaně Odin. Zklamaně. To já měl být zklamaný, ať si on nehraje na chudáka!
,,Takže jsem jen jedna z tvých válečních kořistí, co tady... čeká na své využití!"
,,Nepřekrucuj má slova!"
,,Mohl jsi mi říct kdo jsem už dávno, proč jsi to tajil?"
,,Jsi můj syn. Jen jsem tě chtěl uchránit před pravdou." ...syn... hah, syn! Ne, já nejsem jeho syn. Ať si ty řeči, nechá! Ublížil mi víc, než by kdo kdy mohl jinak.
,,Jakou? Ž-že jsem příšera co straší děti ve snech?" Odin se se sotva slyšitelným "Ne." napůl odvrátil.
,,Teď už jsem to pochopil, proč jsi Thorovi celá ta léta nadržoval!"
Odin upadl na schody, držíc se za srdce. To mu patří. Jen ať si poslechne, co mu chci říct, jen ať slyší, jak se cítím, jen ať slyší pravdu!
,,Sice tvrdíš, že mě máš rád, ale nikdy bys nedovolil, aby na Asgardský trůn usedl mrazivý obr!"
Odin ke mě vztahoval ruce. Já jen uhýbal. Pak Odin zavřel oči a ulehl na studené schody. Bylo pozdě? Co mám dělat?
Všechna zlost se ze mě rázem stáhla. Jen na chvíli.Uchopil jsme ho za ruku.
Zavolal jsem stráže.

Když Odina odnesli, zlost by opět tu. Však já se pomstím. Vám všem.


Obrázek je opět mé tvorby, ale podle fantazie - kdyby to nebylo už sfilmované, ale bylo to třeba popsané v knize, představovala bych si to takhle :) :

http://photos-e.ak.instagram.com/hphotos-ak-xpf1/10499033_614654565308980_315575694_n.jpg

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 20. června 2014 v 15:47 | Reagovat

Pokračování! Prosíííím!!!

2 Krystý Krystý | Web | 20. června 2014 v 21:57 | Reagovat

Nádhera! Je to Jotunheim.

3 Michelle Michelle | E-mail | Web | 20. června 2014 v 22:09 | Reagovat

[2]: Opraveno, děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama