Ahojky,
dneska mám (zase) psací náladu. Opět musím psá, psát a psát... a možná ještě psát.
Tak nějak chci kecat o tom, jaké strašné stvoření se ze mě stává v kině :D
Ne, že bych kino neměla ráda, já ho miluju! Ten požitek, když vás nic neruší a vy si prostě jen vychutnáváte film a požíráte popcorn a nalejváte se Pepsinou je k nezaplacení (teda... vlastně k zaplacení je.. ale co, zní to pěkně :3 )
U mě ale tehdy nastává první problém: Zakoukám se do filmu a jím a piju bezmyšlenkovitě, což vede k polití se a vysypání popkáče na lidi v okruhu dvou metrů (obzvlášť tu řadu podemnou). A já tohle "štígro" většinou mám. A jak většinou? Popcorn jsem 4x uklízela a 2x ho tam nechala, ať si to uklízeči uklidí...(jsem to ale hodná, co? :D)
A u coly to dopadá, že poleju většinou člověka po mé pravé straně (to víte, vžitý reflex - pravá strana) a samosřejmě sebe. Takže odcházím pod máminými nebo kámoščinými nadávkami a zalepená, což mi ještě "napomáhá" k mé apitofibii, protože to na mě akorát láká vosy (když zrovna není zima). Na jídlo v kině mám holt smůlu, protože pepsinu jsem vylila asi už 6x (jen letos).
A pak je tu samotný film - nejhorší to bylo u Hobita. Já jsem takový ten tip člověka, kterého celé kino nesnáší, protože jsem celý film říkala (klidně i nahlas) věty typu: ,,Tohle tam nebylo!" ,,Přesně tahle fráze tam byla!" ,,Proč musí lásku vrazit do každýho filmu, i když tam není?!"
No jo, holt jsem četla knihu Hobita už asi 3x :D
A jak je to u vás? Jaký vztah máte ke kinu? :)




















taky miluju kino! Celkově miluju filmy, ale kino je úžasný.. prožíváš emoce s ostatními :)