Čus,
mám tu další drabble! (Ta můza mě chytila po dlouhé době a naštěstí se mě ještě drží jako klíště :D)
Tentokrát to nesouvisí s Pánem prstenů.
Bude to i vypadat, jako kdyby to byla zase smutná povídka, ale počkejte si na konec a uvidíte :)
Každý den, který tu jsem mi působí utrpení. Jsem uvězněná bez možnosti útěku. Pustí mě až za strašnou spoustu let, ale to už nebudu já.
Miluji každou vteřinu, kdy odsud mohu vypadnout. Miluju každou vteřinu, kdy mě tu nemusí mučit. Miluji každou vteřinu pocitu svobození.
Ale pak je to tu znovu. Opět tam musím. Opět se musím nechat uvěznit a nechat se mučit. Pomalu ale jistě mě to dohání k šílenství. Už ne, prosím... Už ne! Pořád je to dokola. Pořád stejný rytmus. Budu tu uvězněná ještě dlouho.
Ach, jak já nenávidím školu...




















Geniální. Děsně mi to připomíná Kapku
.

Tak já s Polly jsme asi jediné bytosti, které se do školy těší (jen kvůli tomu, že se tam uvidíme).
Naprosto skvělé, super kontrast mezi celým odstavcem a poslední větou