Ahoj,
dneska mě přepadla smutná nálada, jak bylo vedro a jak jsem koukala na Pána prstenů - Návrat krále. Nejdřív jsem se pozastavila u toho, jak si Sam myslel, že je Frodo po Odulině bodnutí mrtvý a potom u toho, jak se Frodo loučí se Samem, Pipem a Smíškem v přístavu.
Přepadla mě zároveň i psací nálada, takže jsem nějak sepsala tohle. Je to jen krátká povídka, jen úlet :D I když mě to docela bavilo psát. Možná takové smutné povídky typu někdo umřel, někdo truchlí budu psát častěji :D Ale určitě je propracuji víc.
Je to vlastně sepsání Samových myšlenek a emocí, když Frodo zemřel v Odulině tunelu. Ale v téhle povídce se už neprobudí.
Bylo to o to těžší v tom, že nad tím nepřemýšlel dozadu. O tom je jen první odstavec. Dál ho to všechno napadá v témže okamžiku. (No, vysvětlené to moc dobře není, ale až a jestli si to přečtete, pochopíte, co tím myslím ;) )
No co, uvidíme, jak na to budete reagovat, protože jsem dělala krátké věty a skoro žádná souvětí. Ale ono to má také své kouzlo (myslím) ;)
A ještě malé info: Tuhle povídku jsem původně zveřejňovat nechtěla (byla v rozepsaných článcích už docela dlouho), ale jaksi jsem se o ní zmínila v jednom komentáři a autorka toho blogu se o ni začala zajímat. Celou noc jsem přemýšlela, jak to bude, ale ono to moc nejde, když to nemůžete rovnou napsat - to, co jste už vymysleli zapomenete a úplně se v tom ztrácíte. Proto jsem si v duchu vytvořila jen malou osnovu a vymýšlela za pochodu (spíš za psaní, jestli víte, jak to myslím ;) ). Nakonec jsem ji z katastrofální podoby převedla do téhle, doufám že aspoň trochu čtivé podoby ;)