Kapitolovka: Gwen: 1. kapitola - Splněný sen

17. května 2014 v 15:03 | Michelle |  My short stories
Nazdar,
tak jsem zkusila "splodit" nějakou tu povídku. Snad mě nevypískáte (teda kdyby to na blogu bylo možný :D ) :D
Možná budou další díly, ale nevím. Uvidím, podle vašich reakcí ;)

A připomínám: je to taková "Sherlockovská" povídka (i když s jinými osobami, ale skoro stejnými charaktery). Proto veškerá práva patří tvůrci (nebo tvůrcům, jestli chcete) Sherlocka Holmese.



,,Jak dlouho už civíš z toho okna?" zeptal se Fred své nevlastní sestry, která se už nemalou chvíli dívala z okna na ulici Fleet Street. ,,23 minut. Proč tě to zajímá?" řekla bezvýrazně Gwen, která nepřestávala sledovat z okna jistého muže. ,,Proč to děláš? Proč nemůžeš dělat věci jako normální lidi?" zeptal se opět Fred, sedl si na podlahu vedle okna a podepřel si hlavu pravou rukou. ,,Říká ten, co zkouší psát plnícím perem a pak na papíře, na který psal usne." ušklíbla se jeho sestra aniž by spustila oči z ulice. ,,Jak tohle můžeš, k sakru vědět?" podivil se Fred, i když byl na to, že Gwen jediným pohledem zjistila nespočet věcí už zvyklý. Ale ona se na něj nedívala. Dívala se přeci z okna. ,,Máš na levém spánku pár kapek inkoustu. Měls to na sobě už před hodinou a vhledem k tvým higienickým návykům a všímavosti je mi jasné, že sis to do teď neumyl." odpověděla Gwen, otočila se a sedla si na parapet. ,,Hele, ty, Sherlocku, nechceš někam zajít? Třeba na pizzu, nebo tak. Už se pěkně nudím a vidím, že ty taky. Koho by bavilo civět půl hodiny z okna..."

Gwen neodpověděla. Jen se zvedla, prošla obývákem, ve kterém s Fredem byli do předsíně k botníkům a věšákům. Při nazouvání svých modrých plátěných tenisek jen zakřičela směrem ke kuchyni: ,,Mami, Luku? Jdu s Fredem ven!". ,,Proč a kam?" ozval se Gwenin nevlastní otec Luke. ,,Jdeme pronásledovat jednoho chlapa, kterému zemřela manželka a očividně se z toho psychicky zhroutil a proto chce spáchat sebevraždu nějakou střelnou zbraní, která mu vykukuje z kapsy. Zřejmě je to jednoranová pistole. Já jen, kdybys to chtěl vědět přesně." řekla Gwen. Zněla sice upřímě, ale zároveň i ironicky. Asi vteřinu po tom, co si oblékla slabý kabát, protože venku foukalo a vzala za kliku ji Luke chytil za modrý, tmavý šátek, který měla kolem krku a vtáhl ji zpět do bytu. Otočil ji k sobě a zeptal se s divným úšklebkem: ,,Jak to můžeš vědět?" ,,Sledovala jsem ho skoro půl hodiny z okna. Přešlapoval na místě, ta zbraň, ten výraz a na prstě měl něco bílého. Bylo to jasné." odpověděla Gwen sebevědomě. ,,Ale i tak, jak to můžeš vědět podle pouhého pohledu?" nechápal pořád Luke. ,,Mě ten pohled stačí." odpověděla Gwen a začala se smiřovat s tím, že ven v nejbližších minutách prostě nevyrazí.

,,Takže ty tvrdíš, že bys třeba i o mě zjistila spoustu věcí pouhým pohledem?" začal provokovat Luke.
,,Ano." řekla Gwen jakoby nic a sundala si šátek.
,,Jako Sherlock Holmes?"
,,Ano."
,,Nevěřím."
Gwen náhle zpozorněla. ,,Chceš si to prověřit?"
,,Rád. Předvěď se."
,,Fajn..." řeka Gwen způsobem, jakoby přijímala sázku. ,,Ten svetr, co máš na sobě. Podle stylu pletení ho pletla moje mamka. Neval oči, vím to, protože já mám od ní každé Vánoce alespoň jeden svetr se soby nebo Santou. Podle tvého charakteru by sis ho na sebe ale nikdy nevzal jen tak a dobrovolně. Chceš jí udělat radost. Co po ní chceš? Ne! Nic raději neříkej - vzhledem k tomu, že tě už dva týdny nepustila do hospody a dneska tam i hraje kapela, což mimochodem vím díky plakátku, který ti visí v pokoji na nástěnce je to jednoznačné: chceš si jí obmněkčit natolik, aby tě dobrovolně pustila. Ale pokud by šlo o mě, píchla bych jí to anestetikum, co máš v nočním stolku a šla bez dovolení. Ale jak chceš. Takhle tě tam stejně nepustí. A víš, že vypadáš v tom Vánočním svetru směšně? Je totiž červenec..."
To vše ze sebe monotóně, rychle a bez přestávky vychrlila.
,,Okey, už vím, proč ti Fred říká Sherlocku..." řekl zklamaně Luke. ,,A pro tvou informaci," dodal, ,,to anestetikum asi fakt použiju!" a usmál se.
,,Koukejte za tím chlapem jít, ať se fakt nepřizabije..."
,,Spíš rovnou nezabije." opravila ho Gwen když si svůj šátek opět obmotávala kolem krku.
,,Vždyť je to jedno."
,,Není, ale co. Tak čau večer."

,,Jaks to o něm mohla všechno tak rychle zjisit?" divil se Fred, když vyšli z domu na ulici a vmísili se do davu. ,,Měl pistoli, nebylo to jasné?" zeptala se Gwen tónem, jakoby si myslela, že je Fred naprostý idiot.
,,Já myslel mýho tátu. A jak můžeš vědět, že má v nočním stolku anestetikum?"
,,Je to přece doktor."
,,Ne každý doktor má u sebe doma v ložnici anestetikum."
,,Fajn, občas, když se nudím, tak prohledávám byt. Vadí ti to?"
,,Jo."
,,Tak smůla. A jo, zjistila jsem, že ještě pořád sbíráš pokémony."
Fred chtěl něco namítnout, ale raděj už to nechal být. Nemělo to cenu. ,,A kde je vůbec ten chlap, kterýho jsi sledovala?" zeptal se po chvíli mlčení. Gwen ale hned věděla: ,,Dvacet minut přešlapoval u stánku s párkama. Jestli tam už není, hledá nějaké odlehlejší místo pro samotný čin. Takže hledej v okruhu pěti minut v odlehlých postranních uličkách. Jestli ho najdeš, pošli mi esemesku, kde jsi a jak je na tom on."

Než stačil Fred cokoliv namítnout, ztratila se mu Gwen v davu lidí na Fleet Street. Nemohl dělat nic jiného, než jít domů, nebo hledat toho chlapa s pistolí. A on už se nudit nechtěl.
Gwen mezitím hledala v postranních, temných uličkách. Nic. Nic. Tady jen krámek se suvenýry. Nic. Nic. A tady... překvapivě zase nic! Kde může být? Není už dávno mrtvý? Nepřišli jsme pozdě? V tom jí ale v kapse zavibroval telefon. Přišla esemeska. Yes, Fred ho už asi našel! Vytáhla mobil z kapsy. Ale ne, zas operátor! Nezbylo jí, než hledat dál. Šla už asi desátou minutu. Pečlivě prohlížela každou temnější uličku ve Fleet Street, kterou uviděla. Našla ale jen opadanou omítku, spousty pytlů na odpadky a popelnice. V tom jí ale mobil zavrněl znovu. Po vytažení z kapsy ho odemkla a dívala se na esemesku, kterou právě obdržela:

FRED: rychle prijd do ty ulice vedle naseho baraku, mam ho a je zivy, ale pospes si!

Gwen si rychle zastrčila mobil do kapsy. Fred to musel psát ve spěchu - chyběly háčky a čárky. Takže bych měla si fakt máknout! Stihnu to? Přežije? Kdyby to nestihla, kdyby ten muž zemřel, asi by se vyptávali i jich. Policie by se vyptávala patnáctiletých dětí, které po něm pátrali. Dívky, která o něm zjistila vše, co potřebovala vědět k tomu, aby ho zachránila. Nebo podle policie... i zabila?

Rychle přeběhla pár uliček. Dvakrát zakopla, odřela si koleno a loket, srazila pět lidí, ale za tři minuty už byla udýchaná na místě. V ulici vedle jejich domu, kde se povalo jen pár krabic se Fred skláněl nad jakousi postavou, která byla zahalená ve stínech. Když udělala asi dva další kroky, tak ho poznala. Byl to ten muž. Ležel na zemi. Byl v bezvědomí. Mohlo mu být okolo 25 let, měl černé vlasy a teplákovou soupravu. Nesnažil se zemřít zrovna důstojně, když má na sobě tohle... ,,Žije? Nebo je už mrtvý?" zeptala se Gwen a snažila se nedat najevo žádné emoce. Ani obavy, které jí v hlavě přímo přebývaly a točili se jako veliký vír - vír strachu z toho, co se stane, pokud je mrtvý. ,,Eh, teda... jo, je naživu. Jen... " začal vykoktávat Fred. ,,Když jsem ho uviděl, už na sebe mířil. Neměl jsem čas na to, abych něco vymyslel, tak jsem po něm hodil tenhle šutr a omráčil ho." Ukázal na kámen ležící asi půl metru od muže na zemi. ,,Ale dýchá a tak dál! Neboj se." ujistil ji ještě, když viděl, jak se na něj dívá.

Gwen si k muži přiklekla. Propleskla ho a nahlas, srozumitelně volala: ,,Pane, probuďte se, pane!". Muž po pár dalších mini fackách otevřel oči. Jeho pohled zabloudil ke Gwen, která byla nejblíže. Jeho sytě modré oči bloudili po jejím obličeji. Usmál se. Gwen se usmála taky, ne však proto, že by byla kdo ví jak ráda, že žije, ale proto, že nebude vyslýchána. ,,Jste v pořádku?" zeptala se a pomohla mu na nohy. Když vstal, uviděla na jeho levém spánku krev. Ten kámen ho zasáhl tedy pěkně. Ale aspoň žije. Poté promluvil. Neměl ani moc vysoký hlas, ani moc hluboký. Něco mezi tím. ,,Proč jste- ...proč jste to udělali?" polkl. ,,Nemohli jsme vás přeci nechat, abyste jste zabil!" vydechl překvapeně Fred. ,,Já? A zabít se? Jak jste na to přišli?" zeptal se ten muž překvapeně. ,,Právě jste na sebe mířil pistolí!" řekl nevěřícně Fred a dřepl si na zem. ,,Na sebe? Ne, to ne, mířil jsem na tu ženskou!" obhajoval se ten muž.

Gwen náhle zpozorněla. Jak se mohla takhle splést? ,,Jak se jmenujete?" zeptala se.
,,Jones. Detectiv Louis Jones."
,,Louisi, na jakou ženu?"
,,Na Mary Smith. Kdyby jste mě neomráčili, třeba bych ji chytil!"
,,Pardon,"omluvil se zdrceně Fred, ,,Ale někdo si byl nasprosto jistý, že se chystáte k sebevraždě.". Louis se podezřele zadíval na Gwen, která ale hned protestovala: ,,Ale... ale vždyť to bylo jasné - vždyť to vypadalo, jako by jste se psychicky zhroutil kvůli smrti manželky a chtěl spáchat sebevraždu... a navíc na jednoranová pistole -" ,,Jak jste přišla na smrt manželky?" zeptal se a ohromeně se na ní zadíval. ,,Ona je takový náš Sherlock Holmes jednadvacátého století, víte?" uchechtl se Fred.
,,I z našeho okna byl vidět váš prsteníček a na něm světlý kruh po snubním prstenu. Kdyby byla vaše manželka ještě na živu, hrdě byste ho nosil. A ta pistole, navíc jednoranová." vysvětlila Gwen. Odhrnula si ofinu z očí a pokračovala: ,,Jak můžete s jednoranovou pitolí někoho pronásledovat? Být vámi, beru samonabíjecí.". ,,Vy jste mi nějaká chytrá." podivil se Louis. ,,A ano, manželka je mrtvá. Ale zabila ji tamta žena, kterou sleduji! Hledám ji více než měsíc a teď je zase pryč." vysvětlil.

,,Ale s vaším intelektem bychom ji najít mohli. Nechcete s námi spolupracovat?" zeptal se po chvíli přemýšlení. ,,Jé, můžu taky?" zeptal se plný nadšení Fred. ,,Vás jsem se neptal." odbyl ho Louis. ,,Jestli nemůže on, nejdu ani já." Prosadila si svou Gwen. Fred se na ní překvapeně zadíval. Ještě nikdy nic podobného neudělala. Žili spolu v Londýně už pět let a nikdy se ho až tak nezastala. Nikdy tolik nedokázala to, že má svého bratra ráda.
,,No tak dobře..." řekl poraženě Louis. ,,Ale nesmí zaclánět, ať taky něco dělá!" dodal. ,,Děkuju! To je fajn," zaradovala se Gwen, ,,řešit něco s policií, tohle je můj splněný sen!"


Další kapitola: ZDE

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zara Zara | 19. května 2014 v 16:04 | Reagovat

Už se těším na příští díl! :-)

2 Irith Irith | Web | 9. června 2014 v 19:12 | Reagovat

Tak to je geniální!
Obdivuji, jak dokážeš vymyslet ten detektivní postřeh, jestli víš, co tím myslím. Nevím, jestli bych to zvládla....

3 Irith Irith | Web | 9. června 2014 v 19:47 | Reagovat

Ještě dodám, zveřejníš sem tu povídku o Frodovi a Samovi, jak jsi psala na můj blog?

4 Polly Polly | Web | 26. ledna 2015 v 16:21 | Reagovat

Až teď, s druhou kapitolou, jsem si této povídky všimla. Moc se mi líbí. Je vážně zajímavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama